CHVALOZPĚV K OSLAVĚ PŠENIČNÉHO POLE.

Jan Vrba

CHVALOZPĚV K OSLAVĚ PŠENIČNÉHO POLE.
Pod lipou ležím – naznak natažen... Žhne červenec. – Je poledne a parný den... Zaznívá zvonek ze vsi... Na pravé straně, kam zrak zvracím teď, pšenice zlatá stojí jako zeď... Ó, srdce moje, hleď si! Již týden pohoda! A dnové líbezní písničkou cvrčků jako zlatem zní a rozzvučením kosy – již, jako harfu zapřev v zem předlouhým bukovým kosištěm, za mezí brousí kdosi... Ten žito žne – a jeho dlouhý lán je místy deštěm zpolehán a klasy k zemi stáčí... A je to pole žárem mdlé, v něm všechny klasy pobledlé – zpod pluch se zrna tlačí... A v něm až tam, kde náhle tajemně mandele štíhlé rostou ze země – se občas člověk vztyčí – rukávem utře s čela pot a zas se pustí o závod za kosou, která syčí... 54 Ovísek sivý hledí, bázní jat a bled, brzo-li projde žitem naposled... Ví, že pak ujde stěží... Zato dlouhý pruh ječmene na hrůzu, jež se přižene, už nyní vousy ježí. Jenom mé zlaté pšenky lán tu stojí strachem nezdolán a nepolekán mráčkem – na přímých stéblech vzhůru klas – a vesnického zvonku hlas mu nezní umíráčkem. Na stéblech klasy jak mosazné pruty, jak by byly v půdu rozpálenou vkuty – nic jimi nepohne – Jako zástup hrdin, jež se mlčky strojí v pevnostním čtverci k poslednímu boji, v němž jistě podlehne... Žhne červenec. – Žhne poledne. – Žhne parný den. Já hledím upřeně – pod lipou natažennatažen, v lán, kde se klasy tísní... Sluneční světlo po nich zlatem hrá, a ve mně odhodlání zrá – že oslavím je písní! 55

Básně v knize V polední stráni: