II V milostné chvíli té, kdy pod závoji vůní

Jan Vrba

II
V milostné chvíli té, kdy pod závoji vůní V milostné chvíli té, kdy pod závoji vůní
sní zem – a nebe opilé je tancem hvězd – v propastná tajemství, jak na dno mořských tůní odvážný potápěč, se chystám tiše snést. A tázat se, nač zřídka kdo se zeptá – čím od chlapeckých dnů jsem jako hrůzou štván, co ve mně bouří se, co proklíná a reptá a přelud štěstí vrací od mých pyšných bran... Chci věděti, chci poznat! – Dlaní svírám čelo – a cítím: tvrdé vzpoury horečkou jsem chor... A je mi tak, jak by mi srdce uletělo – – štká ve mně pokora a drsně chroptí vzdor... Jsou hvězdy na nebi, jsou na hladině vodní – a první mžikají a druhé chví se teď... Již nesmí míjeti tak bez hlesu den po dni... Chci věděti! Chci zpříma pohledět! 32

Kniha Svítání a svět (1924)
Autor Jan Vrba