IV
K čemu je tato noc a hvězdné zrcadlení
K čemu je tato noc a hvězdné zrcadlení
ve vodní hladině a v očních sítnicích?
Jaký je smysl květů závějí a mízy vření?
Proč proudu hlas je jako pláč a smích...
Proč polibek je jako marná touha
dvou srdcí vzrušených po věčném splynutí,
proč objetí i nekonečně dlouhá
v sled z prsou zmučených vzdech těžký vynutí?
A pohled na děti proč zabolí a zdrtí,
a hlava po něm nachýlí se jako zralý plod...
Jsme jako klasy na poli? – Jsme jenom žatvou smrti
na březích věčných vod? – – –
– – – – – – – – –
To dneska v poledne... Tak těžko nebylo mi,
ani když po prvé strach k mým kořenům sáh...
Zrak hrůzou oslepne, a hlas se v hrdle zlomí,
a srdce šílí v marných revoltách...
– – – – – – – – –
A přijde noc, a květy sladce voní –
na lukách psárky, bojínek a smilky metají...
Všecko je bezpečné, jak bylo včera – jako loni –
a hvězdy stejně s výšky mžikají...
34