Píseň poutníkova
Já, který kolem jdu – a který nejdu domů,
sním teskně marný sen
a prozpěvuji k tomu:
Buď pozdraven ten dům, v němž píseň štěstí zpívá,
kam přes den slunce,
večer hvězda zářící do oken se dívá...
A zdrávi buďte v něm vy srdcí předobrých,
již smutku neznáte
a před poutníkem tajíte svůj smích...
Stůl třikrát denně dej vám, čeho třeba –
sůl vaše suchá buď
a posvěcena každá skýva chleba...
Při vašem loži, když se večer sklání,
stůj rozkoš nejčistší
a boží požehnání...
– – – – – – – – – –
Tak já! – Však zda vy, již z teplých světnic zříte,
soucitným pohledem
mne aspoň pohladíte? – –
49