Píseň poutníkova

Píseň poutníkova
Já, který kolem jdu – a který nejdu domů, sním teskně marný sen a prozpěvuji k tomu: Buď pozdraven ten dům, v němž píseň štěstí zpívá, kam přes den slunce, večer hvězda zářící do oken se dívá... A zdrávi buďte v něm vy srdcí předobrých, již smutku neznáte a před poutníkem tajíte svůj smích... Stůl třikrát denně dej vám, čeho třeba – sůl vaše suchá buď a posvěcena každá skýva chleba... Při vašem loži, když se večer sklání, stůj rozkoš nejčistší a boží požehnání... – – – – – – – – – – Tak já! – Však zda vy, již z teplých světnic zříte, soucitným pohledem mne aspoň pohladíte? – – 49