V Vím, že jsem sám – a nikdo nerozumí

Jan Vrba

V
Vím, že jsem sám – a nikdo nerozumí Vím, že jsem sám – a nikdo nerozumí
 mým drsným vzkřekům, ani modlitbám... I zvuky kroků mých vzbujelá tráva tlumí, když loukou rozkvetlou jdu sám a sám a sám... A věčně sám! – Ne, nikdo nejde se mnou – ani když žena vkládá do mé dlaně dlaň... Samota věčná sudbou naší temnou – a láska bolestná je hořká její daň. Chceš k srdci přivinout – a již se odcizuje... Tvá vlastní krev zní jinak v rozestupu let... Tvá moudrost je jen pro tebe... Syn jiným směrem pluje, a jiný vítr duje do plachet... Sám činil jsem – a osud přinese mi... Leč nelituji, nereptám – jsem ještě příliš mlád – Třicet dva roky obtěžuji zemi a miluji, jsem milován, mám rád... Však štěstí mé je jako pohled letmý... Do něho bez přestání zaznívá odkudsi z hloubky země – jako z vězení a ze tmy – dunění kyklopského kladiva... 35
Básně v knize Svítání a svět:
  1. Vstupní modlitba
  2. Večer úzkosti
  3. Tvůrčí nepokoj
  4. Západ
  5. Podzimní večer
  6. Smrt
  7. Město
  8. Pramen
  9. Děvečko, vstaň
  10. Hovor se spící dcerkou
  11. Půlnoc v lese
  12. Spodní tón
  13. Modlitba
  14. I Noc voní opojně, a květů v každé stráni
  15. II V milostné chvíli té, kdy pod závoji vůní
  16. III Můj zrak je zostřen pokorou jak nabroušená dýka
  17. IV K čemu je tato noc a hvězdné zrcadlení
  18. V Vím, že jsem sám – a nikdo nerozumí
  19. VI Nejhlubší půlnoc hvězdy zastavila...
  20. VII A přece hvězdy na nebeské pláni
  21. VIII Mám záviděti všem, jimž v nevědomém snění
  22. IX Hle! Hvězdy blednou... Blíží se již k ránu...
  23. X Co je to se mnou? – Jsem jak panna v lese,
  24. XI V předjitřní chvíli padám na kolena
  25. Městská brána
  26. Lípa v květu
  27. Píseň poutníkova
  28. Silnice
  29. Zástup
  30. Marie
  31. Dívky
  32. Tanec hvězd
  33. Podzimní slunce
  34. Pasáček
  35. Proradná
  36. Dílo