III Můj zrak je zostřen pokorou jak nabroušená dýka

Jan Vrba

III
Můj zrak je zostřen pokorou jak nabroušená dýka Můj zrak je zostřen pokorou jak nabroušená dýka
 a každým upřením zřítelnic umdlených, byť nechtěl sám, až pod pokožku vniká – v tajemství podstaty všech časných divů Tvých... Čtu z tvaru oblaků i z rysů v lidské tváři, z rýh na kmenech, jež pod korou jsou ztajeny, a ze stop na sněhu – jako kněz při oltáři z blan mešní knihy čte tajemství proměny... Vím, proč se svírá list a květy zavírají, když slunce nad mou hlavou nejpalčivěj’ žhne, znám zákon stavby hnizd líp, než jej ptáci znají – leč neznám zákona, ni svého poledne... Proč dal’s mi tento zrak, jenž mučí mne a pálí – jímž všude stopy písem věčných nalézám, jímž čtu, že lesy přátelské jsou, nepřátelské skály – a nejhorší: že v nepřehledných zástupech jsem vždycky sám... Ó rci, proč dal’s mi moc nad svými tajemstvími.tajemstvími, proč hvězdy přiblížil’s mi jako roje včel, když jsi mé vlastní přede mnou a přede všemi mými přetěžkou pečetí mlčení na věky uzavřel... 33
Básně v knize Svítání a svět:
  1. Vstupní modlitba
  2. Večer úzkosti
  3. Tvůrčí nepokoj
  4. Západ
  5. Podzimní večer
  6. Smrt
  7. Město
  8. Pramen
  9. Děvečko, vstaň
  10. Hovor se spící dcerkou
  11. Půlnoc v lese
  12. Spodní tón
  13. Modlitba
  14. I Noc voní opojně, a květů v každé stráni
  15. II V milostné chvíli té, kdy pod závoji vůní
  16. III Můj zrak je zostřen pokorou jak nabroušená dýka
  17. IV K čemu je tato noc a hvězdné zrcadlení
  18. V Vím, že jsem sám – a nikdo nerozumí
  19. VI Nejhlubší půlnoc hvězdy zastavila...
  20. VII A přece hvězdy na nebeské pláni
  21. VIII Mám záviděti všem, jimž v nevědomém snění
  22. IX Hle! Hvězdy blednou... Blíží se již k ránu...
  23. X Co je to se mnou? – Jsem jak panna v lese,
  24. XI V předjitřní chvíli padám na kolena
  25. Městská brána
  26. Lípa v květu
  27. Píseň poutníkova
  28. Silnice
  29. Zástup
  30. Marie
  31. Dívky
  32. Tanec hvězd
  33. Podzimní slunce
  34. Pasáček
  35. Proradná
  36. Dílo