VII A přece hvězdy na nebeské pláni

Jan Vrba

VII
A přece hvězdy na nebeské pláni A přece hvězdy na nebeské pláni
 po věčném zákonu svém bez reptání jdou – od šera večera až do svítání mi jiskří nad hlavou... Na hladinách jezer tiše přes noc hoří, na kapkách rosy svítí odrazem a chodí po horách a koupají se v moři, jak by druhým domovem jim byla zem. To věčné jiskření – ta světla mihotavá! Tak cize studená – a zas tak blízká jsou... A nejbližší, když naklání se hlava, kdy těší paprskem – a zebou němotou. Noc mezi mne a ně je položena, a mlčení jde jako kdosi zlý... Jsou záhadné, jak po rozkoši žena, když na prsou mužových se zamyslí... Paprsky jejich jsou jak struny ve tmách ztracené – A kdosi na ně hrá, a kdosi tiše zvídá – – a srdce moje, srdce zmučené potichu odpovídá... 37
Básně v knize Svítání a svět:
  1. Vstupní modlitba
  2. Večer úzkosti
  3. Tvůrčí nepokoj
  4. Západ
  5. Podzimní večer
  6. Smrt
  7. Město
  8. Pramen
  9. Děvečko, vstaň
  10. Hovor se spící dcerkou
  11. Půlnoc v lese
  12. Spodní tón
  13. Modlitba
  14. I Noc voní opojně, a květů v každé stráni
  15. II V milostné chvíli té, kdy pod závoji vůní
  16. III Můj zrak je zostřen pokorou jak nabroušená dýka
  17. IV K čemu je tato noc a hvězdné zrcadlení
  18. V Vím, že jsem sám – a nikdo nerozumí
  19. VI Nejhlubší půlnoc hvězdy zastavila...
  20. VII A přece hvězdy na nebeské pláni
  21. VIII Mám záviděti všem, jimž v nevědomém snění
  22. IX Hle! Hvězdy blednou... Blíží se již k ránu...
  23. X Co je to se mnou? – Jsem jak panna v lese,
  24. XI V předjitřní chvíli padám na kolena
  25. Městská brána
  26. Lípa v květu
  27. Píseň poutníkova
  28. Silnice
  29. Zástup
  30. Marie
  31. Dívky
  32. Tanec hvězd
  33. Podzimní slunce
  34. Pasáček
  35. Proradná
  36. Dílo