Modlitba

Modlitba
Ty, který postavil’s mne v pochybností moře a hlavu k nebesům mi silnou rukou zdvih’ – dnes zastav se a shlédni na mé hoře a tváře skryj do dlaní laskavých... Jsem z dětí Tvých, jsem štípí Tvého díla, uprostřed věčna pouhou vlnou z vln – v mém srdci láska spí a v ramenou spí síla, a přec jsem bolesti a nejistoty pln... Mrazivý pocit zcizení mne mučí a nutí hnát se z davu proti ostří skal – a přec tak rád bych padl bratru do náručí a vděčným štkáním vlhce zajásal... Po množství bratrském tak nikdo nezatoužil... Jsem jako pták, jenž vzlétl z rodných hor a marně nad nimi až do zšeření kroužil, by posléz dlouhým tahem zapad’ za obzor... Tak lačný jsem, a chleba pro mne není – tak žíznivý, a není krůpěje... Svou touhou štván, jdu – neznám zastavení – před sebou poušt – za sebou šlépěje... A cítím stále, že jsem jenom jeden, však nerozumím smyslu temnému... Dej vzejít hvězdě, kterou bych byl sveden k novému Betlému... 26 Ztiš ve mně svár a zažhni zřítelnice plamenem pokorného vzrušení, svol, abych vyhořel, jak ztravuje se svíce – nebo jsem blud, jsem tápání, jsem tušení... 27