Město

Jan Vrba

Město
S návrší hledím... Pode mnou město... Tisíce fosforných světel, která se na nebi zrcadlí... Zmizely střechy, a se své výšky přeludný stín věží sletěl – ulice do tmy se propadly... Znaveno, v práci ustalo nyní... Jiskří však, doutná a nesní – vážněji než ve dne šumí teď... Je jako ohromné obětiště uprostřed hlubiny lesní, jehož žár skrývá větví spleť... Za nocí město před mými zraky v jinaké podobě vstává, než v jaké je stokrát zjevil den... Všecko je zkratkou, náznakem chtění, jež ze tmy vyvolává – věk, jímž má být náš sen dovršen. 15