Smrt

Smrt
Co kráčím světem, od roku k roku cítím tvou blízkost v každém svém kroku... V mých prsou život a srdce znění tajemné – a ty jdeš tiše vedle mne... Jsi asi, čím je za větou tečka. Jsi jako sestra, která mne přečká a cosi zdědí; – jsi jako přelud, jako sen – jsi jako nežádoucí z žen. Tak lhostejná mi, jako bývá ta, která za mnou náhodou se dívádívá, jak člověk v zamyšlení hledící za chodcem dlouhou ulicí... A přece, vím to, tvá bytost celá jen po tom touží, aby mne měla... Jdeš tiše za mnou – své sítě předeš a jednou – jen jednou, však jistě mne svedeš... A marně týdny, měsíce, léta zpívám ti písně o kráse světa... Jako pes věrná, jako stín tichá za mnou jdeš, a přec mne jednou zakousneš. 14