IX Hle! Hvězdy blednou... Blíží se již k ránu...

Jan Vrba

IX
Hle! Hvězdy blednou... Blíží se již k ránu...
Hle! Hvězdy blednou... Blíží se již k ránu...
Na horách tančí vlna zelená. – Jak světec stigmata – já v srdci cítím ránu, a ve sluch zvoní píseň ztajená...
Květinu miluj jako větru vání a jako včela koruny lip – den miluj nejvíc, když se večer sklání jak tichá srna, kterou protkl šíp. Dobytče pohlaď, když je nejvíc štváno, lán žírný, když je rádlem drán, a sestru noc, když rozbřeskne se ráno, a světlo tryská ze slunečných bran. Člověka miluj, ne když v práci zpívá – a ne když ve hře lásky ztich – – Do kobky vejdi žalářní, když se již připozdívá, a ještě neodešel hřích. A modli se, by chvíli posečkali kati, a jako bratr objímej se s ním – chtěj, aby na popravu vycházeli svatí se srdcem smířeným... 39