VI Nejhlubší půlnoc hvězdy zastavila...

Jan Vrba

VI
Nejhlubší půlnoc hvězdy zastavila... Nejhlubší půlnoc hvězdy zastavila...
 Buď každý pozdraven, kdo se mnou bdí a nesní! Před jinými snad tančí lehkonohá víla, snad puká zlatý květ v hlubině lesní. Však můj zrak, přísný bolestí a bděním, tím naléhavěj ptá se mihotavých hvězd, by pověděly dřív, než zblednou dněním, jaký že smysl tajný všeho jest... Proč kvete strom, proč v mezi cvrček zpívá, proč každým rokem v zeleň zahalí se zem – a proč se děvče třešní uzardívá před obnažujícím ji hocha pohledem. Proč teskní pták, proč jelen soka bije – a ryby táhnou z moří ku pramenům vod, proč vším, co živo, zvoní jedna melodie – proč všemu víc, než jedinec, je rod... Vím. Marno vše. A nikdo nepoučí... Hádankou bez konce je celá tato zem... Hádankou též, proč myšlenky mne mučí, proč bdím tu přes půlnoc, proč jsem... 36
Básně v knize Svítání a svět:
  1. Vstupní modlitba
  2. Večer úzkosti
  3. Tvůrčí nepokoj
  4. Západ
  5. Podzimní večer
  6. Smrt
  7. Město
  8. Pramen
  9. Děvečko, vstaň
  10. Hovor se spící dcerkou
  11. Půlnoc v lese
  12. Spodní tón
  13. Modlitba
  14. I Noc voní opojně, a květů v každé stráni
  15. II V milostné chvíli té, kdy pod závoji vůní
  16. III Můj zrak je zostřen pokorou jak nabroušená dýka
  17. IV K čemu je tato noc a hvězdné zrcadlení
  18. V Vím, že jsem sám – a nikdo nerozumí
  19. VI Nejhlubší půlnoc hvězdy zastavila...
  20. VII A přece hvězdy na nebeské pláni
  21. VIII Mám záviděti všem, jimž v nevědomém snění
  22. IX Hle! Hvězdy blednou... Blíží se již k ránu...
  23. X Co je to se mnou? – Jsem jak panna v lese,
  24. XI V předjitřní chvíli padám na kolena
  25. Městská brána
  26. Lípa v květu
  27. Píseň poutníkova
  28. Silnice
  29. Zástup
  30. Marie
  31. Dívky
  32. Tanec hvězd
  33. Podzimní slunce
  34. Pasáček
  35. Proradná
  36. Dílo