ÚŽAS.
Co stalo se? – Rty naše potkaly se pouze,
a celý kraj je kouzlem proměněn...
Šum lesa váhavý teď rozzvučel se dlouze,
a nebe plné opálových pěn.
V obzoru na horách plá žhavě stuha zlatá,
nad nimi řad jde zrudlých berušek,
hvězdami prokvétá báň nebes rozepiatá,
a lesní šero rojem světlušek.
Zrající klasy jako zlaté vlasy vlají,
kolem je moře rozzvoněných vln,
v mateřídoušce střípky cvrčci počítají,
křídlatých hudců každý strom je pln.
Mdle hučíc řeka z dálky pronikavě chladí,
a teple přes pole v tvář dýše les,
laskavěj’ nám dneska vítr vlasy hladí,
a stokrát silněj’ voní zkvetlý bez.
Co se stalo? – Čemu jsme se to zaslíbili,
že celé nebe v jednom plamenu? –
Proč zdá se nám, že máme v ramenou dar síly
a hudbu světa v hrudi zavřenu? –
35
Co stalo se? – Rty naše potkaly se pouze...
Proč celý kraj je kouzlem proměněn?
Proč naše mladá těla v palčivé žhnou touze,
jako by proud lávy byl v nich utajen? –
Jaký to divný hlad, jenž srdce naše mučí –
živelná síla, která zanese
v horečném chtění druha do náručí...
Co stalo se? – Co zítra stane se? – – –
36