ÚŽAS.

ÚŽAS.
Co stalo se? – Rty naše potkaly se pouze, a celý kraj je kouzlem proměněn... Šum lesa váhavý teď rozzvučel se dlouze, a nebe plné opálových pěn. V obzoru na horách plá žhavě stuha zlatá, nad nimi řad jde zrudlých berušek, hvězdami prokvétá báň nebes rozepiatá, a lesní šero rojem světlušek. Zrající klasy jako zlaté vlasy vlají, kolem je moře rozzvoněných vln, v mateřídoušce střípky cvrčci počítají, křídlatých hudců každý strom je pln. Mdle hučíc řeka z dálky pronikavě chladí, a teple přes pole v tvář dýše les, laskavěj’ nám dneska vítr vlasy hladí, a stokrát silněj’ voní zkvetlý bez. Co se stalo? – Čemu jsme se to zaslíbili, že celé nebe v jednom plamenu? – Proč zdá se nám, že máme v ramenou dar síly a hudbu světa v hrudi zavřenu? – 35 Co stalo se? – Rty naše potkaly se pouze... Proč celý kraj je kouzlem proměněn? Proč naše mladá těla v palčivé žhnou touze, jako by proud lávy byl v nich utajen? – Jaký to divný hlad, jenž srdce naše mučí – živelná síla, která zanese v horečném chtění druha do náručí... Co stalo se? – Co zítra stane se? – – – 36