MODRÝ DEN.

Jan Vrba

MODRÝ DEN.
Na vysokém železničním náspu hadince jsou v květu; podál v rozhořelé mýti hořec modře plá, po mezích modré zvonky zvoní do větrného letu, a uprostřed žitných stébel chrpa plápolá... Všechno modře voní, všechno modře zvoní, země vlasy lněné mají modrý květ – nad vším modrá nebes kopule se kloní – zmodralý je dneska celý boží svět. V šatech modrých temně přišla’s i Ty ke mně, do čekanek na mez usedli jsme teď... Ty jsi modrá celá, modré nebe, země, modré je dnes všechno, moje milá, hleď! Nevěděl jsem dosud, co svět modře chová: – máš i modré oči, milá básníkova! – 37