JEPICE.

Jan Vrba

JEPICE.
Zlíhly se. Vylétly zdiveny do výše zrána a světlem opilé pištěly, tančíce v kole – nad nimi nebe se klenulo jak modrá brána, zrající žitný lán vlnil se dole... Bylo jim sladko a veselo v svatebním letu, vítr je hladil, a slunce je do křídel hřálo – země jim zchystala tisíce vonících květů, a všechno kolemkol na ně se smálo. Do tance výskly si veselé jepice dlouze: vše se jim jevilo krásné a jasné a prosté – tančily do šera večera, poznavše pouze – že slunce svítí, kvete mák, obilí roste... 74