POHÁDKA O KRÁLOVSTVÍ „ULTIMA THULE“.

Jan Vrba

POHÁDKA O KRÁLOVSTVÍ ULTIMA THULE„ULTIMA THULE“.
Kdes’ leží slavné království, v němž slunce nezapadá, a celý život proto proměnil se v sen, kde nelze zestárnout, kde hochů žhavá těla mladá v rej tance toužně láká píseň krásných žen. Jsou čarovné tam zahrady, v nichž němá labuť plove po tiché hladině ve skrytém zátiší, kde jako křída svítí se lavice mramorové pod dlouhou řadou vážných černých cypřiší. A není starců v říši té, jen šedivý král kývá svou sivou bradou nade trůnem nakloněn, spokojen v říši svou se dívá a se pousmívá, a z přílišného štěstí je mu dlouhý den. V té zemi štěstím zmámené i sama smrt se mění, a člověk klesá v hrob, jak motýl větrem svát, a jako v bouřném žil, tak v klidném nyní dříme snění, a není – kdo by přišel nad ním zaplakat... V ní není teskných vzpomínek, ni nepřátel, ni sokůsoků, v ní každý šťastlivého krále leníkem žena tam zpívá sladké písně v rytmu drobných kroků, a každý muž je srdcem básníkem. 21