PSÁNO NA ŠEDÉM PAPÍRU.

Jan Vrba

PSÁNO NA ŠEDÉM PAPÍRU.
Když v dálce sláblo klasů ševelení, a večer usínal na růžích západu, rozechvěn teskným žalem rozloučení vešel jsem neslyšen v Tvou zkvetlou zahradu. Tiše jak sníh sem z otevřených oken padal v kalichy květů toužících tónů vír – a zdálo se mi, jak by mrtvý mistr skládal Tvou rukou tíhu úsměvů svých na klavír. A k sledu cítil jsem, jak prsa se mi úží: slib nežádaný v písni Tvé jsem uslyšel. – Pak tóny dozněly – a ve vůni Tvých růží mi hořkost zesládla, a v tichu umřel žel... 69