PÍSEŇ TEMNÉ HVĚZDY.

PÍSEŇ TEMNÉ HVĚZDY.
Vesmírem osleplá bloudím, starobou svráščelá jsem, a přece do kruhu tančím v mateřském slunečním jasu, zoufale plodím a rodím, zděšena úprkem času, já temná vyhaslá hvězda, já Zem. Nohy mi mrznou, a hlavu ledová pokrývá pláň, však prales bují mi dosud na bocích starého těla, pod žebry skalnaté hrudi dosud žhne láva mi vřelá, a máků plameny zkvétá má dlaň. Člověkem pyšním se dneska, já hvězdu zrodivší kdys, já z jeho vášní se těším a z jeho myšlenek vření, z divokých bystřin se těším, z mořského příboje hřmění, když dlouhou řadou vln bije o mys. Bláznivou radostí šílím v rudnoucích podzimních dnech, že dosud ploditi mohu žhavého vína mok rudý, že dosud skrytého ohně plny jsou ztuhlé mé hrudy, zdroj mléka že v mých ňadrech nevysech’. 66 Jen v nocích zapláču rosou, v mlh vdovský halím se šlář, když vysoko hořící hvězdy v bolestné porodu chvíli v nezměrné prostory písní chvících se paprsků kvílí, a mně zář mrtvého syna mrazí tvář. 67