ČLOVĚK.

Jan Vrba

ČLOVĚK.
Krásná zem byla a veselá, znala jen jediné štěstí: vášni se oddati docela, hýřit’ a kvésti. Nezmarné zdraví, jímž kypěla, všem živým přinesla darem, zářila, plála a voněla mládím a jarem. Byla to panenka ohnivá. Nápadník chodil k ní zlatý. Před ním jak panička marnivá měnila šaty. A náhle jí v očích uhas’ lesk, zmizela radosti záře, vráskami na čelo sedl stesk a smutek v tváře. Po lících tekly jí prameny. Marně k ní na táčky chodil nápadník její plamenný. – – – Člověk se zrodil. – 70