I. Ó, slunce! Zářící svědku mých minulých žití,

Jan Vrba

I.
O slunceÓ, slunce! Zářící svědku mých minulých žití, O slunceÓ, slunce! Zářící svědku mých minulých žití,
 kolikráte na své slavné pouti se mnou jsi se setkal a z kolika kapek rosy, zralých zrn a silic kvítí tělo mé jsi setkal? – – – Ó, slunce, otvírající kvetoucí ústa pupenů hnědých, proč, když jsem, dítě, po prvé za jitra kdysi tě spatřil, v posvátné hrůze zajat, ruce jsem sepial a ani nedých’, proč hleděl jsem v kalichy květů ohnivě planoucích i modravě bledých a se stromy, stébly trav a přírodou celou se nadšeně sbratřil? – Ó, slunce, proč tehdy, když za jitra v krajinu jsem vyšel, ve zpěvu ptáků, v skřípění haluzí stromů, v hučení větrných proudů v hlubinách lomů jen hymnus slávy, tobě zpívaný, jsem slyšel? – Ó, slunce, měnící rozlohy nebes v prérie šarlatové v rozpuku jiter i za večerů, milenče, k němuž obrací břečťan pro polibky nehladové 51 líce svých listů, rostoucích v šeru, milenče cudných květů leknínových, jež vonná lůna svá snoubí jen s krůpějemi tvého světla palčivými a skrývají je jako věrné ženy, v temné vodní hloubi před cizoložnými paprsky měsíčními – – – Ó, slunce zářící, milenče všeho, co žije a dýchá, milenče bouřících měst i lesního ticha, lánů zoraných, větrů letících i mořských vln vzruchu, milenče ohňový vody i země, světla i vzduchu, mou píseň vášnivou slyš! Ó, slunce, stále jdi výš! – a ze svých otevřených cév lij na naše hlavy palčivou svou krev, oheň touhy vdechni v květy máku našich úst, z tepla, hladu, vášní našich těl dej novým tělům růst – a nakonec, jako zmdlí a zžloutnou stébla hebkých trav – naše těla nepotřebná žárným dechem ztrav! Ale ve hláď našich vášní, jež jsme na zem vnesli, udeř paprsků svých neviditelnými vesly, rozbouři ji, dej jim křídla, na dně jejím otevř křišťálová zřídla, 52 nech’ ji vzdout a přetéc’ hráze, rozlíti se po prostoře, dej jí spád, a jimi naplň kontinentů moře... Ó, slunce, jež povznášíš až k nebesům tíhu oceánů vod, zdvihni mou krev, v počet milionů rozhojni můj rod! 53
Básně v knize Radostné zaslíbení (in Sebrané spisy Jana Vrby, svazek 8):
  1. ZMIJE.
  2. VEČERNÍ VAN.
  3. KVETOUCÍ MÁKY.
  4. ZROZENÍ MYŠLENKY.
  5. MILUJI SLUNEČNÍ ZÁPADY...
  6. LOUKA.
  7. BŘÍZY V NOCI.
  8. PODZIMNÍ.
  9. RUCE TONOUCÍ.
  10. LETNÍ NOC.
  11. POHÁDKA O KRÁLOVSTVÍ „ULTIMA THULE“.
  12. MILENKA MÉHO PŘÍTELE.
  13. BÁSNÍK HVĚZD.
  14. ZPÍVAL MUŽ NA JAŘE S HŘEBENE HOR.
  15. PREVEZ, PREVEZ...
  16. SMRTELNÁ TOUHA.
  17. SMUTNÁ ZAHRADA.
  18. ÚZKOST.
  19. AŽ SPOLU PŮJDEME...
  20. ÚŽAS.
  21. MODRÝ DEN.
  22. ODPOLEDNÍ SVĚTLO.
  23. CHVALOZPĚV K OSLAVĚ NEJVYŠŠÍHO ZÁZRAKU.
  24. MODLITBA K ŽIVOTU.
  25. OSTROV ZAPOMENUTÍ.
  26. I. Ó, slunce! Zářící svědku mých minulých žití,
  27. II. Teď v srdci palčivá má touha promluvila,
  28. III. Tajemná prohlubni bezedná, jakoby vadnoucími květy
  29. STESK.
  30. PÍSEŇ TEMNÉ HVĚZDY.
  31. ZIMNÍ KRAJINA.
  32. PSÁNO NA ŠEDÉM PAPÍRU.
  33. ČLOVĚK.
  34. IMPROVISACE PSANÁ V LESE LEŽE NA ZÁDECH.
  35. SLOKY.
  36. SLOKY.
  37. JEPICE.
  38. ZLÉ ZNAMENÍ.
  39. ZÁZRAK.
  40. BALLADA VE STARÉM STILU.