VEČERNÍ VAN.

Jan Vrba

VEČERNÍ VAN.
S polí vstal bázlivě, když kraj se stmíval, jak malé dítě se do dálky díval na oblak nad horou, na první hvězdu... A šeptal sladce a potichu zpíval, komíhal kmeny a větvemi kýval, jako by vítal noc o slavném vjezdu. Do vlasů dýchal a na bílé skráně nesměle kladl své růžové dlaně, v očí se podíval mlčící tůni... Zavzdychl dojat a potřásl hlavou, odběhl zažloutlou, šumící travou, by přines’ vadnoucích růží mdlou vůni... 8