ROZKOŠ.

Josef Lukavský

Jsou naše těla harfy Aeolovy, jež jemná zavanutí rozehrají a každý ton nám v jiné písni poví, proč steré ohně v krvi naší plají. Jediné slovo něžně zašeptané probouzí stráže stále čekající, a vichr vášně sexuální vane dřív než se druhé slovo může říci. V pohledech našich svět radostí dřímá, dotyky rukou tisíc ďáblů dráždí zardousit oběť rtoma krvavýma ve slavné chvíli, která sílu vraždí. Jsme vyděděnci morálky a citu a jenom rozkoš s životem nás spíná v dne rozjasnění i v měsíce svitu pro osvěžení hořícího klína.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

791. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V.   My, dráty telegrafní, věčně nenasycené (Stanislav Kostka Neumann)
  2. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  3. NAŠIM (Růžena Jesenská)
  4. ALBRECHT DÜRER APOKALYPSA (Jan Opolský)
  5. UBOZÍ ŽIVÍ (Stanislav Kostka Neumann)
  6. NENASYTNÁ LÁSKA. (Antonín Sova)
  7. VEČERNICE. (František Taufer)
  8. Strach. (Boleslav L. Černý)
  9. A TO JE LÁSKA. (Josef Svatopluk Machar)
  10. POCHODNĚ. (Josef Lukavský)