ROZKOŠ.

Josef Lukavský

ROZKOŠ.
Jsou naše těla harfy Aeolovy, jež jemná zavanutí rozehrají a každý ton nám v jiné písni poví, proč steré ohně v krvi naší plají. Jediné slovo něžně zašeptané probouzí stráže stále čekající, a vichr vášně sexuální vane dřív než se druhé slovo může říci. V pohledech našich svět radostí dřímá, dotyky rukou tisíc ďáblů dráždí zardousit oběť rtoma krvavýma ve slavné chvíli, která sílu vraždí. Jsme vyděděnci morálky a citu a jenom rozkoš s životem nás spíná v dne rozjasnění i v měsíce svitu pro osvěžení hořícího klína. 23