SAMI.

Josef Lukavský

SAMI.
Odloučeni tak ode všech, tak neznámí a chudí hlídáme štěstí své, svá pohádková jitrajitra, v nichž slunce líbá nás a touhy naše budí a nedá přemítat, jak asi bude zítra. Odloučeni tak ode všech jsme lásky hlasateli a její rozkoše jsou naším zákonníkem, žijeme mimo svět rozpálenými těly, jimž duše žíznívá jest tichým společníkem. Odloučeni tak ode všech jdem’ do hlubiny lesů poslouchat chorály v korunách starých stromů a chystat vášním svým v loktech vonného vřesu hostiny intimní než s večerem jdem’ domů. Odloučeni tak ode všech rozcházíme se časem, jen k vůli návratu v sensace sbližování, v nichž světla rozkoší vzplanou mocnějším jasem a ještě slavněji zní hymnus milování... 18