JEN ODVAHU.

Josef Lukavský

JEN ODVAHU.
Je rozkoš v životě, je rozkoš ve smrti a touha po věky hladova jest, ranami, výkřiky nikdo svět nezdrtí, zoufání černý květ vždy bude kvést. Šílené radosti smyslných extasí vždy těla naleznou k slavnostem svým, je vášeň bez konce, jak moře bez hrází s pohledem v neznámo vytřeštěným. Padněme do proudu nazí a žízniví, na vlnách života lze chvíli být, dědičná sblížení, dědičné protivy v akordy vítězné lze proměnit. Krev srdcí vypijme, jed duší spálen již, poslední zbytky sil dejme si jen, nadarmo, ženo má, ku břehu pohlížíš – tam, k Bohu, nevzletí ďábelský sten. Jsou vlny nad námi, jsou vlny pod námi, zmítaná těla se vášnivě chví, zahynem, zahynem líbáni hvězdami vítězní, vůlí svou zatracení. 47