NA KONCI CESTY.

Josef Lukavský

NA KONCI CESTY.
Nemáme síly a nemáme chuti stavěti pyšné paláce, umdleni jsouce a zoufale smutni, nepouštíme se do práce. Ztřeštěné fikce a perversní choutky potenci každou poruší, divoký výkřik hladového žlabu svět z lethargie nevzruší. 67 Nenávisť jenom zbyla v duši z toho, co nás kdy v žití klamalo, umřelo slunce, zahynula radosť, vše se již v duši zlámalo. Jsou pusté cesty a jsou pustá srdce, smrtelný chlad vše zalehl a člověk volal, hledal, plakal, prosil a přece posléz podlehl. Utekl do tmy mezi psy a stíny a odtud časem zavyje v čekání svaté, nejkrásnější chvíle, kdy krve své se napije. 68