ODHODLÁNÍ.

Josef Lukavský

ODHODLÁNÍ.
Vplížilo se mezi nás netušeně jakési prapodivné roztrpčení, jež předehrou se zdá být k oné scéně, jíž říkává se: kouzlo rozloučení... Mne dráždí jedno – stal jsem se ti mužem a milencem jsem tobě přestal býti – mne dráždí volnost, s níž se klamat můžem a zbabělosť pravdu si zatajiti. Jdou pusté dny okolo pustých duší, jdou noci zlé do srdcí plných stínů a jejich kroky smutek nepřehluší, v němž zmíráš ty, v němž i já zvolna hynu. Ztratila slova prudkou příchuť jedu, ztratila těla oheň spalující. Okovy zbyly pro dnů našich bědu a stud, jenž časem plane v naší líci. Prohráli jsme partii milování a sevšednění cynicky se směje. Je nutno končit. Ihned, bez váhání. Ledová srdce nic již nezahřeje. 38