KOMEDIANT.

Josef Lukavský

KOMEDIANT.
Vzduch, vlahý ještě noci těhotenstvím ovívá moje unavené tělo, opilé touhou, pokořeným ženstvím a vším, co před hodinou burácelo. Okolo dálky sluncem rozjasněné vzpínají kamsi ramena svá bílá v extasi hymny nikdy nedozněné, v níž hýří slavná zašlé noci síla. Na břehu řeky ležím, vítěz kleslý, imperator zbavený panování, po žhoucích rozkoších, jichž vlny klesly v oddechu chvíle dobojování. Nad hlavou mou plá slunce do krvava, v zeleni lučin paprsky své skrývá, větvemi topol opuštěný mává a vážně ke mně, jak já k němu, zpívá. Nádherné jitro prudce zadýchané v královském šatu přírodou jde tiše – já, komediant, k jeho přivítané si deklamuji pasus ze Záviše... 19