ZAPADÁNÍ.

Josef Lukavský

ZAPADÁNÍ.
Umlkne všecko smutným tušením západu, jenž bude příliš kolorován krví, zanikne doba všech bizarrních nápadů a bude všecko tak, jak jindy bylo. V samoty duše se všecky ukryjí bolesti, úsměvy na rtech pokvetou, jak dříve, utichnou pohádky o lásce, o štěstí, a jen tak někdy vzpomínka se ozve. 82 A věčná tragika bude se opakovat: do chrámů sšeřených proniknou nová světla a budem spěchati staré fetiše schovatschovat, pro nové abysme získali v duši místo. Zazvučí rozkoše u jasné brány toužení a vášeň zazvoní na poplach všemi zvony a zase přijdou dny výkřiků blouznění, kdy všecko vrhne se v proud nových událostí. Pak zas vše zanikne, pomine, sestárne, až západ posledně zamává perutí svou, udělá poslední své gesto rozmarné a rukou studenou po našem srdci vztahne, jež kdysi poprvé na štěstí se nás ptalo a my se smáli jen a nevěřili v západ... Tak věčně zaniká, co věčně začínalo a my to tušíme a bojíme se chápat. 83