NAD PROPASTÍ.

Josef Lukavský

NAD PROPASTÍ.
Nebuďte sentimentální, má drahá. Je život zlý a my jen satality okolo různých hvězd se třpytícími, než v starém temnu zase zapadáme, když nektaru jsme okusili blaha. Nač vyplakat najednou všecky slzy? Pro hejno vlků, jež za námi táhne? Ti labužnicky jen po krvi slídí a jejich zraky vilné, rozkošnické na naší bídě nasytí se brzy. 48 Krb náš je opuštěn a lůžko prázdné, tmy stojí vedle nás a duše mlčí, zmučeno srdce, nervy porouchány, zvětraly vášně, světla dohořela a břehy propasti se šklebí srázné. Nu, není vyhnutí... A tak to láká dolů, kde Smrť se usmívá na naše Mládí... Tam, v dálce, ve zdích měst prodaný je náš život – buď dolů pro nový, neb zpátky pro ruiny, buď dál tak těžce žít, anebo zemřít spolu. Nebuďte sentimentální, má drahá. Největší rozkoš ještě na nás čeká: poslední objetí, ston rozjitřených údů a hrozný, opojný pád dolů, do propasti, kde krev se rozstřikne na naše těla nahá... 49