NA STRÁŽI.

Josef Lukavský

NA STRÁŽI.
Stulila se v koutek smutná duše má, když jsem naposledy otevíral okna, otevírám okna Touhám unaveným. Proč nestáti u jezer jako vítěz, jenž dobrovolně podloudníky pouští? Proč zpívat o zklamání a poslouchat srdce, proč zoufale hledat rozpjaté lokty, když dobře je deptaným duším? Agonie, černý flor, pochody smuteční... A přestanou hořet podivné oči, umlkne hudba slov, zaniknou dojmy tušení a přestanou kývat růžové okovy, výkřiky zmlknou vzrušení – jen duhy se vyhoupnou nad obzor, jen duhy překlenou nebesa, jen duhy myšlének budou spojovat duše: tu, která chce ještě žíti s tou, která nemůže žíti... Stulila se v koutek smutná duše má, když odvážně jsem uzavíral okna a zůstal na stráži, by nikdo neotevřel. 63