DOPIS.

Josef Lukavský

DOPIS.
Buď s bohem, ženo, nesejdem’ se více, zavřeme kodex intimit, rozejdem’ se po ničem nežízníce, o čem nám zpíval hloupý cit. A slunce bude hořet, jako dříve, dál budou květy podél cest, pohádky nocí budou stejně lživé, jak smutná krása bílých hvězd. Svou bolest každý jinak přemůžeme – je nutno smát se do světa, k vítězstvím do světa se poženeme, když minulost je prokleta. Tisíce rtů tam v dálce chtivě čeká, tisíce žhavých náručí; ať ďábel klidně těla naše svléká – duše se „Bohu“ poručí. Buď s ďáblem, ženo – u něj tvoje místo – je, kurtisáno, konec již, že šesté zvrátíš přikázání, jisto: tisíckrát ještě sesmilníš. 50