* * *

* *
*
Melancholický bratře, opusťme samotu, ponořme v slunce hlavu, odevzdejme se davu a jeho jásotu. Jsme pohozené listy se stromu života, jsme v stínu svadlé kvítí, psi, kteří nesmí výti, když hnusna samota. Náruče vdov a panen nečinně zahálí a plná ňadra, boky po mnohé jistě roky vítěze čekaly. 69 Poháry, absinth, pitky k nezahození věc – bouř v křečovitém řevu a v nadávkách a zpěvu nám neuškodí přec. Melancholický bratře buď satan bohem zas – tuberkulosa čeká, smrt pomalu nás svléká: ať vezme všecko ďas! Dnes večer zahájíme i ukončíme snad, a po nás na památku nekrolog bude v plátku, že ten i onen pad... 70