* *
*
Melancholický bratře,
opusťme samotu,
ponořme v slunce hlavu,
odevzdejme se davu
a jeho jásotu.
Jsme pohozené listy
se stromu života,
jsme v stínu svadlé kvítí,
psi, kteří nesmí výti,
když hnusna samota.
Náruče vdov a panen
nečinně zahálí
a plná ňadra, boky
po mnohé jistě roky
vítěze čekaly.
69
Poháry, absinth, pitky
k nezahození věc –
bouř v křečovitém řevu
a v nadávkách a zpěvu
nám neuškodí přec.
Melancholický bratře
buď satan bohem zas –
tuberkulosa čeká,
smrt pomalu nás svléká:
ať vezme všecko ďas!
Dnes večer zahájíme
i ukončíme snad,
a po nás na památku
nekrolog bude v plátku,
že ten i onen pad...
70