VELKÉ HOŘE.

Josef Lukavský

VELKÉ HOŘE. (Motiv ze Shakespearova „Richarda II.”)
Tak velkým být, jak velké jest mé hoře ó, jak bych snadno dotýkal se hvězd a kroky mé by překročily moře, když jinam chtěl bych choré srdce nést. Oblaků písně do duše bych zvábil s hymnami nedotknutých pralesů i minulosti vzpomínku bych zabil, co bylo aby zašlo bez hlesu. Na ňadrech prahor v den bych odpočíval a nocí pak jak svědomí bych šel, do srdcí zrádných hořce bych se díval a srdcím věrným o štěstí bych pěl. Až setkal bych se s onou, která dala velkému hoři mému strašný vznik – 53 neklnul bych jí – dobře udělala – a děkuji jí za ten okamžik. Vždyť jenom ona cestu naznačilanaznačila, po které pouze silní mohou jít: je v utrpení nejslavnější síla a nejblíž k cíli cílů – zvítězit. Zvítězit nad vším, co nám v cestě stálo a opojit se moci velebou, když nade vším by nejjasněji plálo: zvítězil, Pyšný, také nad sebou. 54