XXIV.
NEBI A LESU.
Však pro vás, nebe a lese, a všemu, co ve vásvás,
jest nyní mé díkůvzdání.
Mé kmity, obloho vysoká, den po dni zřelas,
den po dni slyšel jsi, lese, vzlyk můj i zajásání.
Jakž mohl bych nebýti vděčen vám,
dnes, kdy se díváte velkou radostí jaty,
kterak já, váš zplozenec, dospívám
tam, odkud prvky moje jsou vzaty.
Perutě mladicky rozepiaty
kroužím a v kroužení zazpívám:
Milostí obdány, nebi a lese
a vše, co s nimi,
stály jste při mněmně, a proto vám nese
přešťastnými, přejasnými
nápěvy poctu svou pták.
Svátosti světla a svátosti zvuku,
vy díla smírná,
ve vás jsem věřil a zveličil muku,
zmnožil radost do nesmírna –
obě jsou jednotou pak.
Žárlivě tajemný, vzníceno velce,
vy chápající,
přijměte poctu mou, slabého smělcesmělce,
ve chvíli, kdy závistníci
sbity své nástrahy zří.
48