XXIV.   NEBI A LESU.

Richard Weiner

XXIV.

NEBI A LESU.

Však pro vás, nebe a lese, a všemu, co ve vásvás, jest nyní mé díkůvzdání. Mé kmity, obloho vysoká, den po dni zřelas, den po dni slyšel jsi, lese, vzlyk můj i zajásání. Jakž mohl bych nebýti vděčen vám, dnes, kdy se díváte velkou radostí jaty, kterak já, váš zplozenec, dospívám tam, odkud prvky moje jsou vzaty. Perutě mladicky rozepiaty kroužím a v kroužení zazpívám: Milostí obdány, nebi a lese a vše, co s nimi, stály jste při mněmně, a proto vám nese přešťastnými, přejasnými nápěvy poctu svou pták. Svátosti světla a svátosti zvuku, vy díla smírná, ve vás jsem věřil a zveličil muku, zmnožil radost do nesmírna – obě jsou jednotou pak. Žárlivě tajemný, vzníceno velce, vy chápající, přijměte poctu mou, slabého smělcesmělce, ve chvíli, kdy závistníci sbity své nástrahy zří. 48