XVII.   VOLÁNÍ DO VĚTRU.

Richard Weiner

XVII.

VOLÁNÍ DO VĚTRU.
Větre, sečkej, chci s tebou! Les a dokola lány a město těsné jsou. Skály a stráň sezvídány, tož mrtvy a do duše zebou. Všechno staré mě znaví. Vše, co znám, plodí tíhu a dusí mrtvolně. Létati k severu, k jihu, jak mí soudruzi stěhovaví! Nebýt nikde a všude, nemít práva ni vlasti,vlasti jak ty, můj tuláku. Zvědavcům stopu svou zmásti a nedbat, co vzpomínkou zbude. Tebou, větre, být hojen. Spelíchán, lítostivý – však vpleten v času běh, zvlčilý věčné zřím divy. Díš ubožák? S věčnem jsem spojen! 38 Sám a sám vždy sám sebou, uštván, žíti vždy nové, to chtěl bych smutněrád. Uteku, lhostejní dnové, co bolí a tíží a zebou! Stará krása je kletbou. Jest mi úžasu třeba, nechť byl by cokoli. Odmítám poctivců chleba – budu žít větrnou setbou. 39
Básně v knize Pták:
  1. I.   UVEDENÍ.
  2. II.   ZROZENÍ PTÁKA.
  3. III.   PTÁK A TULÁK SE PŘÁTELÍ.
  4. IV.   PRVNÍ LET K MĚSTU.
  5. V.   VYPRÁVĚNÍ PO KRÁSNÉ NOCI.
  6. VI.   PTÁK UVAŽUJE O SVÉ MLUVĚ.
  7. VII.   ZNEPOKOJENÍ.
  8. VIII.   LÁSKA.
  9. IX.   TICHO.
  10. X.   ZPÍVÁNO MILENCŮM.
  11. XI.   OPUŠTĚNÉMU MILENCI.
  12. XII.   CHVÁLA.
  13. XIII.   POCTA NEUŽITEČNÉMU.
  14. XIV.   NOČNÍ BDĚNÍ.
  15. XV.   RANNÍ NÁVRAT.
  16. XVI.   ZLOM.
  17. XVII.   VOLÁNÍ DO VĚTRU.
  18. XVIII.   POČÁTEK MARNOSTÍ.
  19. XIX.   BITÍ KŘÍDLY.
  20. XX.   TOUHA PO MÍRU.
  21. XXI.   HRŮZA Z PRÁZDNA.
  22. XXII.   POUSTEVNÍKOVI.
  23. XXIII.   TULÁKOVI.
  24. XXIV.   NEBI A LESU.
  25. XXV.   PTAČÍ SMRT.
  26. XXVI.   TULÁKOVA ELEGIE NA PTAČÍ SMRT.