XXVI.   TULÁKOVA ELEGIE NA PTAČÍ SMRT.

Richard Weiner

XXVI.

TULÁKOVA ELEGIE NA PTAČÍ SMRT.
Mých úzkostí již neokrášlí, nesdílí radost mou, zázraky, jež jsme spolu našlinašli, jsou pohlceny tmou, neb ten, jenž vzdušno v lásce míval, neb ten, jenž marnost oslavil, jej bezmilostný proud mi vyrval a odplavil. Návratu mého den se ročí, den jeho zrození. Mužíček plazí po úbočí se z lesa k osení. Kříž na věži se opět zlatil jak tehdy, v ráno nejkrasší, leč co mi vše, jenž smutně ztratil to nejdražší. On, který v posled, poustevničím jat slovem, tiše šel, snad v blahu dlí. Leč mně je ničím, já zcela osiřel. Neb jen co tryská, zvučí, prýštíprýští, má tulák rád – a v zášeří, v nichž mír jest blaženosti příští, on nevěří. * 53 Byl, zpíval, létal – není. Já v němém podivení zřím jeho život teď. Jdu poli z lesa k městu. Kdy uvěřím, že jest tu ve ptačím zhynutí života přípověď? E: jf; 2006 54
Básně v knize Pták:
  1. I.   UVEDENÍ.
  2. II.   ZROZENÍ PTÁKA.
  3. III.   PTÁK A TULÁK SE PŘÁTELÍ.
  4. IV.   PRVNÍ LET K MĚSTU.
  5. V.   VYPRÁVĚNÍ PO KRÁSNÉ NOCI.
  6. VI.   PTÁK UVAŽUJE O SVÉ MLUVĚ.
  7. VII.   ZNEPOKOJENÍ.
  8. VIII.   LÁSKA.
  9. IX.   TICHO.
  10. X.   ZPÍVÁNO MILENCŮM.
  11. XI.   OPUŠTĚNÉMU MILENCI.
  12. XII.   CHVÁLA.
  13. XIII.   POCTA NEUŽITEČNÉMU.
  14. XIV.   NOČNÍ BDĚNÍ.
  15. XV.   RANNÍ NÁVRAT.
  16. XVI.   ZLOM.
  17. XVII.   VOLÁNÍ DO VĚTRU.
  18. XVIII.   POČÁTEK MARNOSTÍ.
  19. XIX.   BITÍ KŘÍDLY.
  20. XX.   TOUHA PO MÍRU.
  21. XXI.   HRŮZA Z PRÁZDNA.
  22. XXII.   POUSTEVNÍKOVI.
  23. XXIII.   TULÁKOVI.
  24. XXIV.   NEBI A LESU.
  25. XXV.   PTAČÍ SMRT.
  26. XXVI.   TULÁKOVA ELEGIE NA PTAČÍ SMRT.