XXII.   POUSTEVNÍKOVI.

Richard Weiner

XXII.

POUSTEVNÍKOVI.

Já létal nevšímavě kolem tebe, tys denně oči s láskou ke mně pozvedal. Svit vlídný zraků tvých dnes jedno světlo dal. Víš vše, že nechceš vděk? Já vidím nebe, já vidím nebe, zíraje v tvou tváři. Podivný úsměv tvůj, jenž ve vousu se ztrácí, jak vznikl? Neznám ho a nevím, co mi vrací, leč náhlé bohatství mi v srdci skromně září. Jak blízek byl jsi mi, a já jsem nedohlédal. Jsi, který žehnal mi, jejž nezkušen jsem hledal, jsi ten, jenž nežádá a milostivým zrakem můj úprk sledoval a nepohrdá ptákem, jenž dneska, osvícen, tvé žádá přátelství. 46