V.   VYPRÁVĚNÍ PO KRÁSNÉ NOCI.

Richard Weiner

V.

VYPRÁVĚNÍ PO KRÁSNÉ NOCI.
Dnes v noci někdo mi spánek s očí zdvih. Měsíc byl v úplňku, les byl tak tich – člověk to nezví, jak mlčet zná les. Ani hles, ani hles ve vonné tmě té. Vzpomněl jsem polední zcela ztišených. Lesa dech směšován s vůní je lích zrajících polí; ach, průhledný klid jejich lze rozdělit v tisíce nocí. Blaze i smutno v nich bývá bdícímu. Druha bys vzbudit chtěl a říci mu: „Pomlku ve zpěvu slavičím slyš.“ Všichni spí – nevzbudíš. Les dýchá v spánku. Věděl jsem, věděl, že bdím tu sám a sám. Jest mi, že věčnosti tříšť pojímám – toužím, bych řekl, že chápu ten div: hlavu svou nadhodiv, potichu tík’ jsem. 20 Tuláku, bylo pak ticho zas jak dřív... Neboť já, vzdechem svým les vyrušiv ze spánku, ohromen čímsi jsem kles’. Takto mě trestal les. Ó, jak jsem malý. 21
Básně v knize Pták:
  1. I.   UVEDENÍ.
  2. II.   ZROZENÍ PTÁKA.
  3. III.   PTÁK A TULÁK SE PŘÁTELÍ.
  4. IV.   PRVNÍ LET K MĚSTU.
  5. V.   VYPRÁVĚNÍ PO KRÁSNÉ NOCI.
  6. VI.   PTÁK UVAŽUJE O SVÉ MLUVĚ.
  7. VII.   ZNEPOKOJENÍ.
  8. VIII.   LÁSKA.
  9. IX.   TICHO.
  10. X.   ZPÍVÁNO MILENCŮM.
  11. XI.   OPUŠTĚNÉMU MILENCI.
  12. XII.   CHVÁLA.
  13. XIII.   POCTA NEUŽITEČNÉMU.
  14. XIV.   NOČNÍ BDĚNÍ.
  15. XV.   RANNÍ NÁVRAT.
  16. XVI.   ZLOM.
  17. XVII.   VOLÁNÍ DO VĚTRU.
  18. XVIII.   POČÁTEK MARNOSTÍ.
  19. XIX.   BITÍ KŘÍDLY.
  20. XX.   TOUHA PO MÍRU.
  21. XXI.   HRŮZA Z PRÁZDNA.
  22. XXII.   POUSTEVNÍKOVI.
  23. XXIII.   TULÁKOVI.
  24. XXIV.   NEBI A LESU.
  25. XXV.   PTAČÍ SMRT.
  26. XXVI.   TULÁKOVA ELEGIE NA PTAČÍ SMRT.