XII. CHVÁLA.

Richard Weiner

XII.

CHVÁLA.
Zemi chválím, nebe, ale sebe nejvíce chválím za to, že jsem pojal, že jsem pochopil a vyznávám div lásky, za to, že jsem milencem, se vychvaluji. Neboť nejkrásněji splývám s boží tvorbou veškerou. Milenku když vidím na větvi, jak volá, nuž, tu vchází všechna ve mě a hlas, kterým volala, není již leč hlasatelem mého nitra, strastí mých a radostí, a je, jak bych sebe část zval zpět, tu, bez níž zlomkem jsem, aj, tu navrací se, bohatá. Aj, tu vchází, a již nebe, země, oblaka a vítr, sídla mnohých sil, vyrovnaných v účin úměrný a dokonalýdokonalý, vcházejí s ní, jak by druzi zdědění. Tak i dříve byl jsem stejně všeho obsahem i značkou. Ale musil jsem se zvukem stát, jímž přivábena byla milá moje, aby jejím hrdlem nyní vrátil se mi významný a výřečný, znamení, že ve všem byl jsem i že ve mně všechno složeno. Ó, čarodivná lásko! Ó úžase, naleznout sebe složitým a zkratkou světa v jiném, když jsi dříve mnil se třískou jenom, odlétlou – a spolku nemající s kmenem, jenž je Časem otesáván. Ó, jak krásné, neočekávaný zjev ten uviděti v očích, které v moje zří 28 v překvapeném žasu, vyčetše z nich tentýž náhlý div. A že se všechno svaté poznání vždy přiblíží jak cudná krasavice, jejíž příchod jsi spíš snilsnil, než tušil v bolestně krásných večerech, kdy k mlžným proroctvím, jež jako sny jsou, rosteš, přiblíží zhaleno, a jehož příchod náhlý pak plachý je a sladký jako polet bělásků nad loukou – co uzříš v očích svojí milenky?... Ne jako rána hromu udeří tu, ne jako úder blesku osvětlí tu poselství nové. V zroseném zraku plném něžnosti zjevíš se sobě, uprostřed jarní písně lesních ptáků promluvíš k sobě – nad klenbou lesa utíká jak vánek paprsek šikmý a v mechu jahodové libé plody vonné se rdí. Uprostřed drobných událostí denních, měřících čas, uprostřed drobných zjevů družné lásky, měřících skutek, konal se div, žes potkal sama sebe. – Zemi chválím, nebe, sebe však nejvíce chválím za to, že jsem pojal a pochopil a vyznávám div lásky, za to, že jsem milencem, se vychvaluji. Neboť ze všech splývám nejvíc s boží tvorbou veškerou. 29

Básně v knize Pták: