XIV.   NOČNÍ BDĚNÍ.

Richard Weiner

XIV.

NOČNÍ BDĚNÍ.

Zda nestačíš již zahalit, ó noci, temnem svým i mě i mě, když zasáh’ klid v les všechen svým poselstvím? Mě, který šťasten v lásce jsem i v zdaru výprav svých, jenž zkažen snadným zápasem se do vzpoury nepozdvih’, jenž nepřáteli neklíčen vše snadno zabírá, již zloděj, který paklíčem se k pokladům dotírá, jenž malou chválou opojen se chvástám k nevíře, já, okamžikem ukojen, já, podstata kejklíře, já, Nic, jež civí z vysoka, já, stínů ubíječ, já, zvítězící bez soka, já, lapen v svou vlastní léč, 31 když v sledu vylhaného dne teď v pravdě noci bdím a vespod pýchy proradné všem usnulým závidím. Zda nestačíš již zahalit, ó noci, temnem svým i mě i mě, když zasáh’ klid v les všechen svým poselstvím? 32