IX.   TICHO.

Richard Weiner

IX.

TICHO.

Vše má své echo, jenom ticho lesní se bez ozvěny ve klín vlastní skládá, jak žárlivá na svoji cudnost, mladá když dívka cize nad svou krásou teskní. Les na vrcholcích svých je nese. Hlesni, a hleď, tu vnadně dovnitř lesa padá ten čirý tón, jenž dolétnuv, již svádá, neb není z toho světa. Ba, on nesní snad o tom ani, že je cos krom něho. Neb nějak samo, nějak kromě všeho je lesní ticho nad vrcholky sosen. A echo nemůže být nápodobou zvuku, jenž vyslyšen, je krásnou zdobou těch srdcí, v nichž je v svaté úctě nosen. 25