Odkud? – S ledovců. – Odkud? – Z hlubin. –
Odkud? – S ledovců. – Odkud? – Z hlubin. –
Odkud? – Z propastí. – Odkud? – S hvězd. –
Střez se šlépějí povzbudivých,
stopa smazaná lepší jest.
Kdybych tě mohl vésti, jak rád bych
tamtudy ved’ tě, kde neznám cest.
Jíti po stopách neshledání,
hlasy zbloudilých dát se vést...
Ten, kdo na prahu „na shledanou“
říká, lépe by zůstal zde.
Není návratů, není cílů,
nejdeš ty.Tvoje cesta jde.
Odtud, kam míříš, odvíjí pásmo
lhostejno, kam bys nohu klad’.
Dojdeš stoje, ač doved’-li jsi
sebe v sobě zahrabat.
Žít a nebýt! Ó, plodné marno,
firmamenty jímž osety!
Cíle není ni na shledanou,
jsi ty. Jdeš sobě v ústrety.
Snáším se s ledovců, stoupám z hlubin,
nořím se z propastí, padám s hvězd.
Slyš mě, poslechni, rozkazuji!
Jsem hlas všeho, co Samo jest.
47