VÁLKA
Zaržání ztrženého cvalu mrštěných štafet,
dunivý seskok uřícených hord,
a útroby vyjevené země
hekly.
Na krátkých opratích třímán, vrch se vzpíná,
a bubny už
dalekých katů úderný ferman bravurním vířením chrlí.
Černé, černé geysery, a trysklé synkopy ticha
– peřesté mlčení lesů, jak zpíváváš ty! –
trysklé synkopy ticha,
trysklé synkopy ticha,ticha
(dům Usherův, Usherův dům, hnilý pád vin),
marně výstražné metly bloudů
zdupány schváceným řevem holomků vulgárních pravd.
(A byla tu ticha, ticha ležící na kručinkách,
s paží v lokti překrásně ohnutou,
a sunoucí pod hlavu myslivou, zadumanou,
šetrně ruku.)
Říčné štafety, jimž vrch, na krátkých opratích třímán,
a trysklé synkopy ticha
černě kropenatí rudý majorát
nesnesitelných křivd.
(A útlá práva beznáročných?
Kolovraty, pějící s hučením planoucích krbů
dvojzpěv tak jemný?
A tichá práva prostných,
48
jejichž dech se krátíkrátí, když praskají zrající lány,
protože myslí na nevýslovně celistvou
řadu pokolení?
A ti, co právě u paty žebříku šťastni podléhali
v zápase s andělem?)
Seskok hordy poslů, poslušných rozkazů,
i hekly útroby země.
Černé, černé geysery, a trysklé synkopy ticha
(po hřbetě obzoru přízračně klouzají včerejšky
vyhublé na mátohy)
– puklé synkopy ticha,
puklé synkopy ticha
prchlým rozhodem rozsévačovým trousí
ponuře velebnou mstu.
Zázrak metel střelhbitě zkvetlých
božíhodovým hávem,
a ze vztažené jakés pravice
šumně prší zrod.
49