Hedvábné hmaty vyplašených stonů,
Hedvábné hmaty vyplašených stonů,
zbloudilých, beznadějných stonů milionů,
ach, lidských stonů zabloudilých v kosmu,
hedvábné, marné hmaty po vesmírných strunách
splihlých, hluchých.
A nářky nastřádané ve vyhaslých lunách,
rdoušených sluncí skřek, jenž tone v mutných vlnách
kosmických pasátů, a průvan prázden, který sháší
orkány katastrof i aleluja ptačí,
prostorů ticho je tesem ztroskotání.
Na drama bez děje se rozuzlení snáší
jak viditelná hudba ku podivu čárná,
a je to bílá hudba drásavě jednotvárná
jak slunná pohroma, nepřehledná a marná,
jako klid neodvratných osudů.
Houpavá lana vykleštěných zvonů.
Zásnubné pobratimství početí a skonů
v drásavě jednotvárné hudbě kosmů.
Hedvábné marné hmaty po vesmírných strunách
uzlí se v uzel, jemuž meče není.
59