Hymnickým rytmem plynou úlomky létavic
Hymnickým rytmem plynou úlomky létavic
padlé do Lethe řeky,
a neladěný cymbál, opilou tlučen paličkou,
hutný hrá doprovod.
Švihlé prsty,
aby pozapomněly,
sáhají do harf,
a po štíplých strunách sváží se půvabným smykem,
níž, níž, poskočiv tu tam,
zčeřený smích.
V šlechetných městech jak v kelímcích klokotem se taví
změtená směska strastí v kalenou bolest jednu
(o nížniž bratrsky děl se, chceš-li ji míti celou),
toho, kdo v podvečer sám jde stezkou vroubenou ostružím,
po jestřabím napadá
úzkost člověcká,
soumračně ztichlý Pan.
Andělská křídla však
i těsnou šterbinouštěrbinou rouhání snadno vejdou,
a z blankytně když chytrých zaklínadel
pannenský svět se svařil a vyplul krásný,
tančící anachoreti,
vyloudivše na jazzu ropot utkaný saxofonem,
s ostychem přikrývají nouzovou, skrovnou tou plenou
svých srdcí vzácné robě,
a červnové slunce, násilím vpadnuvši do přístřeší
černokněžných družin přátel,
cloní si oči před skvělým tajemnem drahokamů
mletých gramofony.
Mysticky jasná tucha všudypřítomných davů
v halasnou, čirou zdí tě samotu,
tyranská družnost plete z obětin sobectví
60
pružné okovy,
a kyslík velké svobody, prýštící ze zdusaných hald
posečené zvůle srdce,
křísí mrtvoly.
Jak se nestrašitJak nestrašit mládí, jestli zmoudřelo tolik,
že se zřeklo smrti?!
61